Budapešť


Budapešť, hlavní město Maďarska, bývá často označována za jednu z nejhezčích evropských metropolí. Řeka Dunaj ho dělí na pahorkatou pravobřežní část Budu a levobřežní Pešť, která leží na nížině. Město má velmi starou historii, první stálé osídlení se zde objevilo už v době kamenné.

Další  významná osada zde vznikla ve čtvrtém století před naším letopočtem, kdy zdejší Gellertův vrch obsadili Keltové a vystavěli zde oppidum. Strategický význam místa, které kontrolovalo zdejší brod pochopily i Římané. Po obsazení okolního území zde postavili pevnost Aquincum, která se rychle začala rozrůstat na významné město, které mělo ve třetím století našeho letopočtu dokonce šedesát tisíc obyvatel (pro porovnání Praha o tisíc let později za Karla IV. jich měla kolem čtyřiceti). Během putování národů město začalo ztrácet svůj význam, bylo příliš daleko od centra říše. V pátém století ho ovládli Hunové, které později vytlačili Langobardi, ty Slovani, kteří se promíchali s Avary a nakonec sem přišli z dalekých stepí Maďaři.

Maďaři si podle legend vybrali na své sídlo původní Attilovo hlavní město, které se mělo nacházet v okolí původního Aquincum. Postupně zde vyrůstala města Buda a Pešť, které zvláště v počátcích využívaly původní římské plány. Ve třináctém století se jednalo již o významná sídla, která byla řádně opevněna (Pešť dokázala odvrátit i jeden tatarský útok) a vládla okolnímu obchodu. Ale chyběl jim hrad, který byl postaven až v roce 1260, do jeho okolí byli přesídleni lidé z Pešti a vznikla tak Nová Buda, která se později přejmenovala na Budu.  Ve čtrnáctém století zde vznikla univerzita a na začátku století patnáctého maďarský král Zikmund Lucemburský (u nás známý jako liška ryšavá) sem přenesl i královské sídlo. V patnáctém století se výrazně rozrostla  i Pešť.

V šestnáctém století došlo k obecnému úpadku země, který urychlily turecké nájezdy. Turci porazili královskou armádu, vypálili Pešť a vyloupili Budu. O město se začali přetahovat navíc Rakousko a maďarští magnáti a nakonec ho na sto padesát let ovládla Osmanská říše. Do rakouských rukou se dostaly obě města až na konci osmnáctého století – dobytí se skončilo úplným masakrem civilního obyvatelstva bez ohledu na vyznání (např. Buda měla za tureckého panování padesát tisíc obyvatel, po rakouském “osvobození” jen několik stovek). Obě města Rakousko začalo rychle obnovovat a spojilo to i s kolonizací německými osadníky. Na konci osmnáctého století měly obě města dvacet pět tisíc obyvatel. K rychlému rozvoji města došlo ve století devatenáctém, velmi se urychlil po rakousko uherském vyrovnání. V druhé polovině devatenáctého století došlo ke spojení všech tří poblíž ležících měst (kromě Budy a Pešti byla ještě Obuda). Tehdy vzniklo mnoho zajímavých památek v neogotickém či romantickém stylu. Během druhé světové se ve městě opevnili Němci a Budapešť byl velmi silně poničen – uvádí se až čtyři pětiny budov. Po válce bylo znovu postaveno a rozšířeno, k menším škodám došlo během revoluce v roce 1956.

Budapešť je téměř synonymum pro slovo památky. Nová výstavba města po druhé světové zachovala světu celou jeho zajímavou krásu, které velmi netypický vzhled vtiskla druhá polovina devatenáctého století a začátek století dvacátého. A tak obdivovat můžeme majestátní královský palác, odvážnou stavbu řetězového mostu, kostel sv. Matěje, baziliku nebo například i Velkou synagogu, která je druhá největší na celém světě. A k cestování určitě stojí za to využít metro, které je druhé nejstarší na celém světě – vzniklo v roce 1896.  A rozhodně se nesmí zapomínat ani na koupele a lázně, které Budapešť proslavily na celém světě.

1,237 x přečteno

Comments are closed.