Makarska je menší město položené přibližně 60 kilometrů jihovýchodně od Splitu na pobřeží Jaderského moře. Rozkládá se na ploše 28 kilometrů čtverečních a je obydleno necelými 14 tisíci obyvatel. Město je centrem a dalo i název oblíbené turistické destinaci, jakou je Makarská riviéra. Dopravit se lze autem nebo z letiště ve Splitu (případně i ze vzdálenějšího Dubrovniku) jezdí autobusy. Nejen město, ale i celá Makarská riviera je oblíbena jak díky krásnému položení, tak díky hezkému slunečnému počasí. Je zde více než 2750 slunečných hodin ročně, co je i na středomoří hodně. Teplota moře je v létě mezi 23 a 27 stupni, průměrná letní teplota vzduchu je kolem 25 stupňů.
První doložená zmínka o osídlení na místě Makarske je ze 4. století, kdy na mapě vojenských cest Tabula Peutingeriana se nachází římský přístav Inaronia (vznikl díky bezpečné zátoce, kterou tvoří malý poloostrůvek Svatého Petra a mys Osejava) a následuje pak údaj z roku 533 o městě Muccurum během synodu v Solinu (pobyt Římanů – a pravděpodobně i nějakého dřívějšího osídlení, potvrdily i archeologické nálezy na poloostrově a v centru města). Na začátku 7. století se zde začali osidlovat Slované, kteří založili Knížectví Neretva a Makarska se stala jeho centrem, bylo zde poraženo i benátské loďstvo v 9. století a benátčané pak pro jistotu pirátům z knížectví platilo za svobodnou plavbu. Ve století 12. se knížectví stalo součástí Chorvatského království. Město později obsadili Benátčané, kteří se o ně přetahovali s Turky. Turci postavili opevnění kolem města, ale to se do dnešních dnů nedochovalo. Z doby vlády Turků pochází první použití jména Makarska, kdy se objevuje v dokumentech bosenského paši Mohameda Musina. Město tehdy sloužilo jako obchodní centrum pro výměnu zboží s jinými zeměmi při Jaderském moři. Na konci 17. století na dalších sto let ho znovu ovládli Benátčané, po nich s krátkou pauzou na vládu Francie se stalo až do konce první světové války součástí Rakouska (během jejich vlády se v Makarské posilovalo chorvatské národní obrození), po něm připadlo Jugoslávii a po jejím rozpadu Chorvatsku. V roce 1914 zde byl postaven první hotel a v meziválečném období cesty na makarskou riviéru byly velmi oblíbené i mezi Čechy.
Nejvíce památek v Makarské pochází z barokního období (po Turcích se zde nedochovalo de facto nic). Mezi nejvýznamnější patří františkánský klášter ze 16. století, kde se dnes nachází i muzeum vystavující lastury z celého světa. Ze století 17. pochází katedrála Svatého Marka. Dále jsou k vidění několikery barokní domy, kostely a paláce. Sezóna ve městě trvá od konce května až do začátku října, ale hlavním a nejoblíbenějším obdobím je červenec a srpen, kdy se město stává také centrem mnoha koncertů, literárních večerů a zábav – známé Makarsko kulturno ljeto. Konají se tu také tenisové a šachové turnaje a veslařské závody.
Makarská riviéra je šedesátikilometrový pás (od města Omiš k řece Neretva) podél pobřeží Jaderského moře, který je široký pouze několik kilometrů a ohraničuje ho vápencový horský masiv Biokovo. To vytváří právě onu nezapomenutelnou atmosféru Makarské riviéry, kde na jedné straně máte krásné moře, čisté oblázkové pláže a nad vámi se hned zvedají vysoké bílé hory (na nejvyšší vrchol Sveti Jure měřící 1762 metrů se dá vyjít přímo z Makarské). Letoviska makarské riviéry tvoří městečka a vesnice Brela, Baska voda, Tucepi, Podgora, Drasnice, Igrane, Zivogosce, Drvenik, Zaostrog, Podaca, Brist a Gradac. Ubytování zde je možné jak v hotelích, tak apartmánech tak i v kempech.