Sofie


Sofie je hlavním a největším městem Bulharska, které má velmi zajímavou polohu v západní části země u podhůří pohoří Vitoše. Žije zde na ploše více jak dvakrát tak veliké jak Praha o něco menší počet obyvatel – i s aglomerací jde o necelého půl druhého milionu.

Původně Sofie nebyla město ale osada Thráků nazývaná Serdica či Serdika. Ulpia Serdica bylo též jméno města, které zde rozestavěli Římané, poté co dobyli zdejší region na začátku našeho letopočtu. První písemná zmínka o něm se objevuje kolem roku sto, nedlouho později se za císaře Trajána stala municipiem. Během Diokleciánových reforem Ulpia Serdica ještě povýšila, stala se hlavním městem nově utvořené provincie Dacia Ripensis. V roce 447 město zničil nájezd Hunů, za  císaře Justiniána bylo obnoveno a nově pojmenováno jako Triadica. V roce 809 město dobyl chán Krum, vůdce asijského kočovnického kmene Bulharů, který dobyl tuto zem, usídlil se na ní a promíchal s většinovou slovanskou populací, přijal její víru a předal jí své jméno. Město se tehdy nazývalo Sredec. Několikrát přecházelo z bulharských do byzantských rukou, název Sofie získalo až v roce 1376. To byl ale na dlouhý čas vlastně konec jeho “bulharskosti.” O šest let později ji dobyli Turci a učinili z ní hlavní město provincie Rumelie. Tehdy také Sofie získala silný orientální nádech. Křesťanské elity byly odstraněny a na čtyři staletí je nahradili turečtí pánové. V roce 1878 město dobyla ruská vojska a stalo se metropolí nově vzniklého autonomního bulharského knížectví o rok později. Tento státní útvar se stal královstvím v roce 1908. Během druhé světové bylo město hodně poničeno spojeneckými nálety  v letech 1943 až 1944, kdy stát patřil mezi spojence Hitlerova Německa.

Sofie je architektonicky velmi zajímavá. Můžeme zde najít spoustu památek, ale každý návštěvník z Čech bude asi překvapen, jak velmi starý pravoslavný kostel je umístěn hned vedle nějakého moderního komplexu. O městu se často tvrdí, že nestárne, že neustále se jen rozvíjí. Historicky velmi zajímavý je   Bojanský kostel, který byl postaven v desátém století a zdobí ho fresky ze století třináctého. Najít ho můžeme v jižním Sofijském předměstí s názvem Bojana.  Asi nejstarší stavba je ideálním příkladem architektonické zvláštnosti města.  Jedná se o rotundu sv. Jiří z čtvrtého století (dlouhou dobu sloužící i jako mešita), která je ale obklopena budovou hotelu, který byl postaven v padesátých letech. Velmi starý je také kostel Moudrosti Boží ze šestého století (postavený na místě starší církevní stavby). Turecké období připomene i pár mešit nebo historické turecké lázně. A moderní architektury, či přesněji staveb z druhé poloviny dvacátého století zde najdeme nepřeberné množství. U bezduchých betonových sídlišť počínaje a na honosném tzv. stalinském baroku konče.

1,422 x přečteno

Comments are closed.