Suezský průplav je impozantní vodní dílo, které vzniklo v druhé polovině devatenáctého století, i když sny o něčem podobném byly již v antických dobách. Je velmi významný pro mezinárodní obchod, zkracuje cestu z Asie do Evropy a naopak. Má sto šedesát kilometrů, široký je sto padesát až tři sta metrů a největší hloubka je přibližně dvacet čtyři metrů. Obsluhuje kolem osmi procent celosvětového námořního obchodu, což znamená více než dvacet tisíc lodí ročně.
Podle legend, které přebíraly i antické prameny, plány na první průplav vznikly téměř dva tisíce let před začátkem našeho letopočtu. Archeologické průzkumy nedoložily skutečný průplav, i když jakési vodní stavby v regionu, jejichž funkce není známa, existovaly. Je teoretická možnost, že nějaké plavby zde se uskutečnily kolem třináctého století před naším letopočtem, na základě zápisků o plavbě do Puntu, ale jasný důkaz stále chybí. První doložený průplav vznikl až kolem roku šest set před naším letopočtem, kdy bylo spojeno jedno z nilských ramen s Velkým Hořkým jezerem. Stavbu dokončil perský král Darius, průběžně byla zdokonalována a opouštěna, podle aktuálních ekonomický potřeb. K jejímu definitivnímu úpadku došlo v osmém století našeho letopočtu, kdy se vládci Egypta rozhodli ji uzavřít a pak ji postupně zanášel písek.
Myšlenka na Suezský průplav výrazněji ožila na přelomu osmnáctého a devatenáctého století, když na čas Egypt ovládl Napoleon. K její realizaci se přistoupilo až v roce 1854, kdy francouzský inženýr získal koncesi na jeho stavbu. O čtyři roky později vznikla společnost Compagnie universelle du canal maritime de Suez a v roce 1859 se začalo stavět. Šlo o velmi náročný projekt, který trval deset let, rozpočet byl dvojnásobně překročen a při výstavbě zemřelo několik tisíc lidí. Byl slavnostně otevřen 17. září roku 1869. V roce 1888 po předchozích mezinárodních sporech i obsazení britským vojskem byla v Istanbulu podepsána smlouva, která garantovala mezinárodní přístup k Suezskému průplavu. Ta byla udržena i po vzniku quasi samostatného Egypta v roce 1922. Kontrolu ale stále spravovala Británie, která ji potvrdila i smlouvou v roce 1936. Plavba byla uzavřena dvakrát, poprvé během tzv. Suezské krize v roce 1956 a po druhé od šestidenní války v roce 1967, až do roku 1975, kdy po válce Jom Kipur byl znovu otevřen (válka sice skončila o dva roky dříve, ale musel být vyčištěn a odminován).