Tripolis je hlavní a také největší město Libye. Nachází se při pobřeží Středozemního moře v západní části země. Má kolem dvou milionů obyvatel. Jako každá metropole je samozřejmě také velmi významným kulturním, administrativním a průmyslovým městem. Ve městě se nachází mnoho památek na dávnou minulost, které se snaží již sto let přiblížit archeologické vykopávky.
Historie sídla začíná kolem sedmého století před naším letopočtem. Zdejšího přirozeného přístavu si všimli Féničané a založili zde město, které bylo nazváno Oea. Později přešlo do rukou Řeků a z nich je vyrvalo Kartágo. Tato republika ale „musela být zničena“ a na její místo nastoupil mocný Řím. Ten město začlenil do provincie Afrika a s postupem času nazval zdejší území Regio Tripolitana – region tří měst, neboli města Sabratha, Leptis Magna a samozřejmě Oea. Kořen názvu města Tripolis je tedy asi každému nyní samozřejmý. Rozdíl je jen v tom, že na rozdíl od svých sousedů zde vydrželo osídlení nepřetržitě od antických dob až do dnešních dnů. Proto také pokud hledáme starověké památky, tak zde jich až tolik není – antické budovy byly rozebrány na stavební materiál.
V sedmém století našeho letopočtu se Tripolis dostal do arabských rukou a později sdílel osudy jiných regionů v severní Africe, čili v šestnáctém století se o něj začali přetahovat Turci (či možná přesněji Osmani) s křesťanskými zeměmi (hlavně Španělskem), aby se pak ti první zde na pevno usadili na několik staletí a na čas ze zdejšího pobřeží udělali hlavní základnu pro piráty přepadající obchodní lodě ve Středozemí. Nesmí se ale zapomínat na to, že zdejší vláda měla vždy velkou dávku autonomie (v osmnáctém století téměř na hranici nezávislosti), což bylo i částečně dáno duchem Osmanské říše. Berberští piráti se dokonce výrazně zapsali dvěma válkami, které vedli se Spojenými státy na začátku dvacátého století o záležitosti spojené s výpalným za bezpečnou plavbu amerických lodí. V devatenáctém století zde Turci upevnili zase své panství a pod tlakem několika povstání začali posilovat vojenskou přítomnost. Na začátku dvacátého století, v roce 1911, právě Tripolis byl důvodem koloniální války, kterou rozpoutala Itálie. Mělo jít o ochranu zdejších italských občanů, ve skutečnosti šlo o získání svého kousku africké půdy.
Během italské vlády došlo k velkému architektonickému rozmachu města, které se stalo jakýmsi koloniálním centrem Itálie. Velkou část populace tvořili Italové – před výbuchem druhé světové bylo ze sta tisíc Tripolisanů až čtyřicet tisíc italského původu. V roce 1943 během války přešlo město do Britských rukou a v nich zůstalo až do roku 1951, kdy byl vyhlášen samostatné libyjské království. Tento stát měl de facto dvě hlavní města, Tripolis a Benghází. Po puči důstojníků, který vynesl k moci Kaddáfího se Tripolis stal jediným hlavním městem Libye a je tak tomu až do dnešních dnů.
Tripolis samozřejmě nabídne návštěvníkovi různé zajímavé památky. Není to koncentrát jednoho období, jako například jiná libyjská antická města, zde je možno pozorovat postupný vývoj ve všech obdobích. A tak antiku připomene vítězný oblouk Marka Aurelia, muslimské staré město (Medina) zase období vlády Turků. Pohled na toto období doplní historické mešity ale i například archeologické muzeum, které zabírá část původního Červeného hradu (co získal své jméno již v šestnáctém století, poté co byl přetřen na červeno). Muzeum ale je zase už ve skutečnosti italskou stopou v historii města i když je pravda, že mnoho významných budov italské éry bylo později zničeno. A co zůstane z doby vlády Kaddáfího, to ukáže čas. Například slavná pěst připomínající americký nálet v roce 1986, dlouhou dobu jeden ze známějších symbolů města po skončení povstání byla přesunuta do Misuráty.