Vodopády Iguazú (také Iguacú)


Vodopády Iguazú (Iguazú se používá ve španělštině, ale v portugalštině je Iguacú – proto rozdílnost názvů vycházející z toho ze které strany hranice se o ně zajímáme) je skupina 275 vodopádů ležících na brazilsko-argentinské hranici (mezi brazilským státem Paraná a argentinským regionem Misiones) na řece Iguazú (podle jazyka indiánů Guarani je název Yguasu velmi prozaický, znamená Velká voda – Y je voda a Guasu je velká). Vodopády objevil v roce 1549 Španěl Cabez de Vaca.

Na straně Argentiny vodopády Iguazú dosahují šířky téměř 2500 metrů, nejznámější jsou vodopády Dvou bratrů, vodopády pojmenované po objeviteli neboli Nuneze Cabezy da Vaca a nejslavnější je vysoký téměř 80 metrů vodopád Ďáblův Chřtán (Garganta del Diablo) – je vyšší než slavné Niagarské vodopády.

Vodopády Iguazú jako komplet patří k největším na světě a nejen z důvodu své krásy, ale i díky velmi obhaté fauně a flóře jsou na obou stranách hranice součástí stejnojmenného národního parku a jsou zapsány na listinu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Podle staré indiánské legendy vodopády vznikly na rozkaz boha lesů. Jakýsi indiánský válečník se zamiloval do krásné dívky, na kterou mělo zálusk i ono božstvo. Když milenci utíkali loďkou na řece před božím hněvem, ten před nimi ji nechal propadnout a dívku zaměnil na skalu na dně a válečníka na strom visící nad skálou, tak aby se museli na sebe celé věky dívat.

Vodopády Iguazú se také stály známé díky filmu Mise s Robertem de Nirem, kde scéna zdolávání vodopádů v rámci pokání patří k jedněm z vizuálně nejkrásnějších.

3,530 x přečteno

Tags:


Comments are closed.