Boka Kotorská


Boka Kotorská je největším přírodním zálivem v jižní části Jaderského moře, která zcestovalému člověku může připomínat například i norské fjordy. Má přibližně třicet kilometrů a rozkládá se na plože téměř devadesáti kilometrů čtverečních. V nejširším místě má sedm kilometrů, v nejužším necelých čtyři sta metrů, největší hloubka je 60 metrů.  Boka Kotorská se dělína několik dalších částí, zálivy Herceg Novi, Risan a Tivat.

Historie zálivu se nerozlučně spojuje s městy, které nad ním leží. Ty měnily v průběhu věk své majitele, jednou to byli Ilyrové, jindy Římané, přes zdejší region se také přehnaly síly Turků či Benátčanů a samozřejmě neustálý vliv na místo měli i horalé z Černé Hory. Asi nejznámější událostí, které byla Boka Kotorská svědkem, je velká vzpoura, která zde proběhla během první světové – tehdy šlo jeden ze dvou nevýznamnějších vojenských přístavů v Rakousku-Uhersku. Tento přirozený přístav, který ze země chránily vysoké hory byl jednoduše opevnitelný a není divu, že si toho všimli i vídeňští stratégové. Vzniklo zde více jak dvacet pevnůstek či bunkrů s artilerií, to vše doplňovala minová pole a torpéda. Císařská flotila měla svůj hlavní stan ve třetí zátočince Teodo čili Tivat. Důvodů pro vzpouru bylo povícero. Prvním byla docela  prozaická nuda. Námořníci a jejich důstojníci příliš mnoho činnosti neměli, poslední akce, kterou provedli byla menší bitva v Otranto, která se odehrála v květnu roku 1917. To vedlo k dosti uvolněné morálce velitelů, kteří se neustále opíjeli a navštěvovali nevěstince a souběžně při tom týrali své podřízené, kteří museli demoralizaci vedení pozorovat a plnit i jejich nejhloupější rozkazy. K tomu byli neustále podváděni a šizeni, mimo jiné zásobováním, kdy velení si užívalo po restauracích a námořníci museli jíst mleté kosti a zkažené maso. Mezi požadavky vzbouřenců ale patřilo i uzavření míru, změna politického zřízení státu na republiku a také právo na sebeurčení národů. Vzpoura vybuchla prvního února roku 1918 (velení mělo o jejích přípravách informace už na konci ledna, ale reagovalo nekompetentně). Všechny posádky se ale k ní nepřipojily a i na lodích, které vzbouřenci ovládli, bylo hodně námořníků loajálních vůči monarchii (ti poškodili například vysílačky, takže vzbouřenci nemohli o svých činech a požadavcích informovat okolní svět a zůstali v izolaci). K tomu vším zmítalo nejednotné velení a překvapivě rychlá a smysluplná reakce rakousko-uherského státu, který udeřil už následujícího dne a třetího února se dá říci, že situace byla pod kontrolou. Boka Kotorská byla poté svědkem zatčení stovek námořníků, z nichž někteří dostali nejvyšší trest a další zachránil jen konec války.

Dnes je Boka Kotorská velmi oblíbeným cílem turistů, kteří mohou odpočívat u zdejších jak kamenitých tak i písčitých pláží (asi nejznámější a nejoblíbenější je Orahovac, dobré jsou také Igalo, Kumbor, Kamenari či okolí co nabídne Dolnja Lastva)  a nebo se vydat po stopách historie v zdejších městečkách. Kromě architektonických památek jsou zde i různé kulturní či církevní zajímavůstky a navíc celý region je obklopený krásnou přírodou, kterou zvláště ocení ti, kteří mají rádi trochu aktivnější dovolené, spojené i s chozením po horách či přímo horolezectvím. Obecně Boka Kotorská je velmi dobře připravena na příjezd turistů a pro každého nabídne něco milého – včetně nadšenců celonočních zábav.

1,731 x přečteno

Comments are closed.