Evora


Evora (či možná spíše Évora) je přibližně šedesáti tisícové město v jižním Portugalsku s velmi zachovalým historickým centrem, které bylo zařazeno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Jde o metropoli provincie Alentejo, která kromě  významu turistického je důležitá i administrativně a průmyslově.

Zakladateli Evory byli již staří Římané, kteří zde založili kolonii o názvu Ebora. V pozdějších staletích, podobně jako většina Pyrenejského poloostrova, se místo stalo součástí arabských a maurských panství, které následně vytlačili křesťanští panovnící. Dobou největšího rozmachu města bylo čtrnácté a patnácté století, kdy zemi vládla dynastie Avis. Tehdy zde vzniklo velké množství staveb v renesančním a také lokálně specifickém manuelském slohu (jde o jakousi kombinaci jižní lehké gotiky a maurského přístupu k umění). V šestnáctém století zde vznikla jezuitská univerzita, která byla později během odstraňování vlivů tohoto řádu v osmnáctém století uzavřena. K jejímu novému otevření došlo až v sedmdesátých letech století dvacátého. Ale založení univerzity bylo již jen jakýmsi posledním významnějším impulsem v dějinách města. Když Portugalsko ovládli Španělé, význam Evory začal postupně upadat a více méně tak je to i v dnešních dnech, kdy město má přibližně polovinu obyvatel v porovnání s nejslavnějšími středověkými obdobími.

Památky ve městě odpovídají i jeho historickému vývoji. Takže je možné zde najít i záležitosti, které připomínají slavné doby antického Říma. Tou je například Templo Romano, jeden z nejlépe zachovalých antických chrámů na území Portugalska, který byl v dávných dobách svatyní zasvěcenou bohyni Dianě a nebo Jupiterovi (do dnešních dnů to není úplně jasné, vládce římských bohů je ale považován za pravděpodobnější objekt kultu). Za svou zachovalost vděčí pravděpodobně i tomu, že byla ve středověku využívána. A to dosti zvláštním způsobem – pro Inkvizici byla popravištěm a v devatenáctém století zde byl řezník. Z maorského období pochází tvar městských uliček s bílými vápennými domky a stopou na portugalské dobytí muslimského sídla je monumentální katedrála Sé (v základu románská později rozestavovaná).  Zvláštností je kostel svatého Františka (Igreja de Sao Francisco) a jeho kaple, jejíž stěny pokrývají kosti pěti tisíc mnichů z okolních klášterních hřbitovů.

1,509 x přečteno

Tags:


Comments are closed.