Gižycko


Gižycko nebo Giżycko se občas také nazývá hlavním městem Mazur či Mazurských jezer případně metropolí jachtingu, i když oficiálně sídlem vojvodství je výrazně větší Olštýn (Olsztyn). Žije zde kolem třiceti tisíc lidí a zvláště v letní sezóně je plné života a velmi příjemné atmosféry. Nachází se mezi jezery Kisajno a Niegočin (Niegocin).

Historie lidského osídlení v těchto místech sahá až do daleké minulosti. Vykopávky ukázaly pozůstalosti různých osad (včetně sídel stavených na vodě na kůlech) již ve starověku. Později se zde nacházely nějaká ozbrojená sídla či pevnůstky, které poskytovaly ochranu (ale také získávaly peníze) kupcům spěchajícím na slavnou Jantarovou stezku. V těchto místech prý také v jedenáctém století byl umučen Bruno z Querfurtu, jehož postavu nyní připomíná název ulice a památník. Někdy kolem roku 1340 zde byl postaven cihlový křižácký hrad, který byl pojmenován Lotzen. V následujícím století se kolem něj začala rozrůstat osada. Říkalo se jí Nová ves, název Lotzen získala spolu s městskými právy v roce 1612. V roce 1657 město zničili během války se Švédskem Litvíni s Tatary, později se pomalu zvedalo z ruin, ale velký požár v roce 1680 zase jeho rozvoj přibrzdil stejně jako o třicet let později morová epidemie. Obecně Gižycko či tehdy Lutzen se považovalo za nejchudší město Pruského knížectví. Životní podmínky se začaly měnit ve století devatenáctém, kdy zde byla vystavena obrovská cihlová tvrz Boyen – důležitá součást opevnění chránícího východní hranice Pruska. Město bylo tehdy napojeno i na železniční síť a rozvíjelo se i díky výstavbě kanálů spojujících Mazurská jezera a umožňujících snadnou přepravu mezi nimi. Během první světové zdejší pevnost neúspěšně obléhala carská vojska, za druhé světové ji nacisté ustupující před sověty opustili. Po válce díky změnám hranic Lutzen se stalo součástí Polska. Nejdříve bylo přejmenováno na Lec o pár měsíců na Luczany a nakonec získalo v roce 1946 svůj dnešní název Gižycko.

Gizycko má dvě nejvýznamnější památky. Jednou z nich je masivní a velmi dobře zachovaná cihlová tvrz Boyen, ve které se dnes nachází muzeum a druhou jsou pozůstatky křižáckého hradu. Jedná se o zbytky jednoho z jeho křídel, které bylo dnes zrekonstruováno a je součástí luxusního hotelu. Je zde také několik zajímavých měšťanských domů z devatenáctého století a velká cihlová vodárna z roku 1900, ze které je nádherný výhled nejen na město, ale i na okolí. No a samozřejmě návštěvník města bezpodmínečně musí navštívit zdejší jachetní přístav a projít se podél kanálu spojujícího dvě na začátku uvedená jezera. A případně po cestě také by měl ochutnat nějakou čerstvou rybičku vylovenou ve zdejších vodách.

2,209 x přečteno

Okomentujte či doplňte článek Gižycko