Poloostrov Hel (i když mnohem přesnější či vlastně byť nezažitý, tak jediný správný, je Helská kosa) se nachází u Baltu v severním Polsku. Odděluje Gdaňskou a Puckou (i když tu druhou spíše přímo vytváří) zátoku od otevřeného moře. Na jeho začátku leží město Wladyslawowo a končí městečkem Hel.
Kosa je útvarem, který vznikl působením mořských proudů a větru a vytvořil jistou písčitou bariéru. A to je právě to, čím poloostrov Hel je ve skutečnosti. Jde vlastně o pás dun porostlých jehličnatým lesem, který má delku třicet čtyři kilometrů. V nejužším místě má sto padesát metrů a v nejširším kolem tří kilometrů. Dá se říci, že pro Polsko je toto nejmladší kousek jeho pobřeží, protože kosy vznikají relativně rychle a ještě před třemi sty lety místo souvislého poloostrova byste zde našli pouze pás větších či menších ostrůvků jejichž pláže byly odděleny písečnými mělčinami. To že ostrůvky se zde nacházely již v hlubokém středověku je doloženo dánskými zápisky ze dvanáctého století, kdy loď tohoto národa uvízla na mělčině ostrova Hel. Poloostrov Hel je možno projet od začátku do konce železnicí – dokonce existují přímá spojení vlakem z Varšavy.
Po vzniku samostatné Polské republiky v meziválečném období, Helská kosa se stala velmi zajímavým strategickým místem. Její existence vytvářela zajímavou příležitost pro obranu či izolaci Gdaňsku a tuto příležitost mladý obnovený stát si nenechal ujít. Nejdříve zde byla vystavena železnice a k ní se přidala i zpevněná cesta, která se klikatila mezi stromy, aby tak znemožnila jednoduchou likvidaci letectvem. Poté byl vystavěn vojenský přístav v městečku Hel včetně podzemní elektrárny a tajných skladů paliva a munice. Kromě toho zde vzniklo opevnění a dělostřelecká stanoviště, která pomáhala celý poloostrov bránit. Kvalitu zdejšího opevnění dokázal začátek druhé světové. Ačkoliv celé Polsko kapitulovalo, poloostrov Hel se bránil až do prvního října, kdy v situaci bez naděje na příchod jakýchkoliv spojeneckých posil nakonec také vyvěsil bílou vlajku. Německo uznalo strategický význam tohoto místa a opravilo a rozvinulo zdejší opevnění. Zajímavost zdejších bunkrů byla oceněna v roce 1999, kdy byly vyhlášeny za kulturní památku (a není divu, nachází se zde například jedna ze dvou největších dělostřeleckých baterií na světě Schleswig-Holstein). Poloostrov Hel byl modernizován a opevňován i za tvz. lidové republiky, ale postupně se změnou přístupu k vojenství jeho militární význam přeci jen upadal a začal být také čím dál tím více otevírán veřejnosti (ale na výrazné uvolnění bylo nutno počkat až do pádu bolševika v roce 1989). Dnes je ho možno navštívit de facto celý.