Satu Mare je hlavním městem stejnojmenné župy na severozápadě Rumunska. Žije zde něco přes sto tisíc obyvatel a je důležitým administrativním i průmyslovým sídlem, které má i vlastní letiště. Zajímavé je i faktem, že zde žije velmi výrazná, téměř čtyřiceti procentní maďarská menšina (dokonce se dá říci, že je zde možné žít celý život a neznat jediné rumunské slovíčko).
Na území dnešního Satu Mare je možno najít stopy osídlení už z doby kamenné. V prvním a druhém století zdejší region ovládali Římané, kteří zde také postavili vojenskou tvrz, která chránila jejich politické a ekonomické zájmy poblíž hranic říše. Ve středověku na rozvoj města měli vliv jak Němci tak Maďaři, v šestnáctém století Štěpán Báthory odklonil tok řeky, aby ještě posílil obranu zdejší tvrze. Ta byla ale při následných obléháních (a to jak Turky tak Rakušáky) silně poničena a byla nutná její modernizace. V první polovině osmnáctého století získalo Satu Mare status královského města a v té době také začal jeho velmi intenzivní architektonický rozvoj, o století později se připojil i rozvoj průmyslový. V té době bylo město součástí Maďarska (přesněji Rakousko-uherské říše), k Rumunsku náleží od roku 1919 (s krátkou pauzou na období druhé světové, kdy ho nakrátko Vídeňská arbitráž přidělila znovu Maďarsku).
V Satu Mare není příliš mnoho památek. Asi nejvýznamnější jsou dva sakrální objekty, židovská synagoga (židovská komunita se mohla osidlovat v Satu Mare od osmnáctého století) a katolická katedrála. Obecně se dá říci, že hlavní památky se nachází kolem Náměstí svobody (Piata Libertatii) a Náměstí míru (Piata Pacii). Je to také kromě výše zmíněné katedrály i barokní evangelický kostel z konce osmnáctého století nazývaný Kostel z řetězy. Zajímavý je i pravoslavný chrám svatých archandělů Michaela a Gabriela, ale tato stavba je výrazně mladšího data, pochází ze třicátých let dvacátého století. Z moderní architektury je velmi zajímavý Administrativní palác z roku 1984.