Stručná historie Mauricia


Dnes se nám Mauricius spojuje s tropickým rájem, na kterém žije nemalé množství lidí. Ale lidské osídlení zde má docela krátkou historii.

Ostrov byl znám arabským, svahilským a malajským námořníkům již někdy kolem 10. století a ti mu také dali první jméno Dina Arobi. První evropští objevitelé, kteří připluli k Dina Arobi byli Portugalci na začátku 16. století a od té doby se říkalo ostrovu Cirne. Portugalce ale ostrov nijak nezaujal, okouzlil on ale Holanďany, kteří se zde objevili v roce 1598 (náhodou je odválo z kurzu) a ti pojmenovali ostrov Mauricius podle prince Maurice z Nassau. Ti začali s pořádnější kolonizací ostrova, začali sem přivážet otroky a pěstovat cukrovou třtinu. Ostrov ale na pány z Nizozemí nevzpomíná moc dobře, nejenže vykáceli velkou část stromů, ale hlavně způsobili vyhynutí tzv. Blbouna nejapného neboli Dronte mauricijského neboli ptáka Dodo.  Holandská kolonizace nebyla stabilní, jednak ostrov byl neustále ničen cyklóny a navíc ho postihly různé epidemie. K tomu nepřinášel očekávané zisky, takže byl na konec v roce 1710 definitivně Holanďany opuštěn.

O pět let později se na ostrově objevili Francouzi, kterým se zalíbil jako dobrá námořní základna po cestě do Francie a Mauricius čekalo další přejmenování, tentokrát na Isle de France. Francouzi zde vládli následující století, během napoleonských válek se jim zde podařilo vyhrát jedinou námořní bitvu s Brity, ale nebyl to pro ně dobrý znak, neboť po následném útoku Angličanů v roce 1810 ostrov přešel pod vládu Londýna. Británie byla vůči předchozím vládcům a osídlení tolerantní, jediné co se změnilo byl název a ostrov se vrátil k jménu Mauricius. V roce 1835 zde bylo zrušeno nevolnictví, přineslo to dva miliony liber odškodnění majitelům plantáží, ale hlavně způsobilo dnešní etnickou strukturu ostrova. Místo otroků sem začali přijíždět pracovníci z Indie a je také doplnili drobní čínští kupci. Mauricius začal pěstovat pro Británii ve velkém cukrovou třtinu a její význam přetrval až do dnešních dnů.

Po druhé světové válce začalo docházet k různým politickým změnám, jakým byla například změna volebního práva v roce 1948 (do té doby volit mohli jen zámožní občané). Touha po samostatnosti ale byla stále silnější, v roce 1961 i Britové začali chápat že situace asi nebude udržitelná na vždy a zvětšili možnosti samosprávy a počítali i  s případnou budoucí nezávislostí. V roce 1967 výsledek voleb začal být chápán jako jisté referendum ohledně nezávislosti, která byla vyhlášena 12. března 1968. Ale Mauricius byl stále ještě součástí britského Společenství národů. Úplnou nezávislost a také plnou republikánskou formu (královnu jako hlavu státu nahradil prezident) získal Mauricius až 12. března 1992.

1,729 x přečteno

Tags:


Comments are closed.