Stručná historie Švédska


Nejstarší stopy lidského osídlení ve Švédsku se nachází na jihu země a jsou přibližně z období deset tisíc let před naším letopočtem. Ačkoliv zdejší území bylo na nehostinném severu, pozůstatky osídlení z doby bronzové ukazují na překvapivě vysokou kulturní a civilizační úroveň. V době Říma je známo, že zdejší kmeny udržovaly obchodní kontakty s mocným impériem. Ale významnější zápis do dějin Evropy se začal odehrávat až přibližně od osmého století našeho letopočtu s příchodem éry Vikingů.

Vikingové začali podnikat časté obchodní výpravy a nájezdy na východ a jih. U pobřeží zakládali osady a někdy dokonce knížectví. Jejich expanze dosáhla dokonce Černého moře či slavné Byzance. V devátém století se Švédsko výrazněji setkává s křesťanstvím, celé území obsáhne až o dvě staletí později, ale pohanské tradice se objevují ještě ve století dvanáctém. Expanze na východ a s ní také spojené křížové výpravy proti pohanským kmenům začlenily do švédského státu ve 13. století i území dnešního Finska. Až do 13. století vliv koruny nebyl příliš významný, teprve v roce 1280 král Magnus I. Laudulas definoval jasný feudální kodex doplněný v roce 1350 za panování Magna II. Erikssona jednotným pro celou zemi právním systémem. Švédská pobřežní města byla v tomto období pod velkým vlivem Hanzy, která držela v rukou mořský obchod.  V roce 1397 došlo k uzavření Kalmarské unie a Markéta I., královna Dánska a Norska, se stává také královnou Švédska. Tato unie vydržela až do roku 1521, kdy švédští páni po stockholmské krvavé lázni zbavili dánského krále koruny.

Gustav I. který následně vládl vytvořil základy pro budoucí obrovskou sílu švédského státu. Dosáhl toho postupným omezováním moci šlechty a posilováním koruny, která se sice později za jeho následovníků snažila tyto snahy zvrátit, ale neúspěšně.  Po roce 1630 využívajíce vnitřní situace a malého věku vládců šlechta na 50 let získává významnější roli, ale ta je v roce 1680 znovu omezena. V tomtéž období se Švédsko stalo i velmi významným hráčem na mezinárodním poli. Během třicetileté války se postavilo na stranu německých prostestantských knížat, jeho vojska plenila i česká území a Švédsko dokonce zakládalo kolonie v Novém světě. Úpadek významu Švédska nastal v první polovině 18. století po porážkách ve válce s téměř všemi svými sousedy, kterou sice nejdříve vyhrávalo, ale na konec se skončilo porážou a teritoriálními ústupky v roce 1721. Finsko bylo ztraceno v roce 1809, v roce 1814 se spojilo Švédsko s Norskem a unie vydržela až do roku 1905. Po napoleonských válkách Švédsko vyhlásilo neutralitu a tu udrželo i v dvou světových válkách o století později.

Hospodářskou sílu Švédska určila kromě neutrality také keynesiánská politika, která téměř nepřetržitě od třicátých let 20. století ovládá ekonomické myšlení a život země. Po druhé světové válce se Švédsko stalo členem OSN, v roce 1959 spoluvytvářelo EFTA. V 90. letech království změnilo svůj neutrální přístup a rozhodlo se, že se začlení do Evropské Unie jejímž členem se stalo v roce 1995. Myšlenka společné měny ale mezi Švédy nezískala příliš příznivců, a v referendu v roce 2003 občané rozhodli o nepřistupování k Euru a o udržení švédské koruny.

2,177 x přečteno

Tags:


Comments are closed.