Tiberiada neboli Tiberias je původně historické město v Izraeli, které kdysi plnilo sídelní funkci. Dnes v něm žije kolem čtyřiceti tisíc obyvatel a kromě své historie je také velmi zajímavé tím, že se jedná o nejníže položené velké izraelské město, které leží na úrovni dvou set metrů pod úrovní moře. Nachází se při Galilejském jezeře přibližně čtyřicet kilometrů od Středozemního moře.
Tiberiada byla založena, jak na historické město v Izraeli, relativně nedávno. Ale to relativně je samozřejmě důležité slovo, protože jde o leta 17 až 22 našeho letopočtu, takže už brzy bude slavit dva tisíce let své historie. Tiberias si jako své nové sídlo určil židovský král Herodes Antipas. Protože ale šlo o panovníka, který byl již vazalem Říma, proto i svou novou metropoli nazval na počest římského císaře Tiberia. Není do dnešních dnů úplně jasné, jestli město vzniko na zelené louce a nebo jestli se zde nacházela již starší osada. Talmud uvádí, že pravdivá je druhá varianta a původní vesnička se měla jmenovat Rakkat. Město sice bylo osídleno na začátku převážně židovskou populací, ale té se nepříliš líbily helénistické móresy vládce, včetně přebírání různých atrakcí z Říma, které náboženství nepovolovalo, takže zde vždy existovalo i velmi silné zastoupení nežidovské populace. Během židovské války město sice ovládli na čas povstalci, ale po jeho osvobození Římany se ho podařilo zachránit (mimo jiné významnou roli měl sehrát jeden z nejdůležitějších svědků těchto události Josephus Flavius). Byla osídlena uprchlíky z Jeruzaléma a jejich počet vzrostl ještě po další prohrané židovské válce v roce 135. Město se stalo díky přílivu náboženských elit významným duchovním centrem judaismu.
V roce 614 došlo v Tiberias k velkému povstání proti vládě Byzance. Bylo to během válek s Peršany, kteří povstalce sice odměnili, ti povraždili křesťany a zbořili jejich kostely, ale poté po změně situace došlo zase k vraždění židovské populace. Ale nedlouho po této události Tiberiada byla obsazena arabskými dobyvateli, kteří umožnili lokální komunitě relativně klidný rozvoj – jeho vrchol nastal od osmého do desátého století. Během první křížové výpravy město ovládli křižáci, kteří zde postavili mnoho dalších staveb a učinili z něj sídlo Galilejského království. Na konci dvanáctého století Tiberias ovládl Saladin. V šestnáctém století ho získali Turci, kteří podporovali židovské osidlování v regionu. V roce 1660 Drůzové zničili město a židovská populace musela odejít. K novému rozvoji sídla došlo po roce 1720, kdy bylo znovu postaveno. Kolem poloviny devatenáctého století zde žilo kolem čtyř tisíc obyvatel z nichž jedna třetina byli Židé. K výraznějšímu rozvoji Tiberiady došlo po vzniku britského mandátu a samozřejmě pak po osamostatnění Izraele, kdy z města byla evakuována polovina původní populace, neboli téměř všichni nežidovského původu.
Z křesťanských památek je nejvýznamnější kostel sv. Petra, který vznikl v dobách křižáckého obsazení Palestiny. Antiku zase připomínají výsledky vykopávek, které ukazují baziliku, lázně a starou byzantskou ulici. Z hlediska judaismu významnou roli odehrávají hrobky židovských učenců a na přítomnost islámu v regionu poukazují zase pro změnu mešity. Nyní je to významné turistické a lázeňské centrum.