Uppsala je čtvrté největší město ve Švédsku, které leží necelých sto kilometrů severně od švédské metropole Stockholmu. Jedná se o historické sídlo, které bylo vždy důležité nejen pro region, ale i pro celý stát jako administrativní a kulturní centrum, kde sídlil i arcibiskup nebo univerzita.
Osídlení v místech, kde se Uppsala nachází bylo již před naším letopočtem, jeho svědectvím jsou různé okolní mohyly, které sice jsou mírně pozdějšího data, ale vycházejí ze staršího stálého osídlení. Kdo tu žil a co dělal úplně přesně nevíme, ale je naprosto jasné, že šlo o předchůdce již velmi známých Vikingů, kteří byli postrachem celé pobřežní Evropy a díky své odvaze dokázali objevit například Island, Grónsko nebo vlastně i Severní Ameriku. Gamla Uppsala měla být pohanským náboženským centrem s velmi významnou svatyní. Jak už tomu bývá, s příchodem křesťanství bylo samozřejmě jasné, že místo bývalého kultu musí být využito pro kult nový a Uppsala se tak stala i sídlem biskupa. Byla zde vystavena jedna z největších katedrál v severní Evropě a také zde vznikla nejstarší skandinávská univerzita. V šestnáctém století zde vznikl i významný královský zámek, ale ten poničil silný požár ze začátku osmnáctého století, stejně jako mnoho jiných historických památek. V dnešní době je život tohoto města z velké části soustředěn kolem dvou univerzit a také kolem administrativních funkcí a farmaceutického průmyslu.
Mezi nejvýznamnější památky v Uppsale patří samozřejmě katedrála a univerzita. Katedrála je, jak už bylo výše zmíněno, jednou z největších takových budov v severní Evropě. Její věže ční do výšky téměř sto dvacet metrů. Byla postavena v patnáctém století v gotickém stylu – severní gotika, na rozdíl od té naší české, téměř vždy využívá cihly a nejinak je to i u této stavby. Postavena byla pro katolickou církev, ale po reformaci, která změnila vyznání země na luteránské, slouží reformovanému vyznání. Staré budovy univerzity jsou rozhodně zajímavé také a navíc centrum vzdělání nabízí návštěvníkům také velmi zajímavá muzea. Zdejší královský zámek byl velmi silně poničen požárem, ale na konec byl po mnoha letech rekonstruován (i když jeho zbořeniště dost dlouho sloužilo jako „kamenolom“).