Archeologické nálezy dokazují, že území Černé Hory bylo osídleno již v paleolitu. Civilizovanější osídlení historie připomíná až s příchodem Illyrů, které jako vůbec většinu tehdejší kulturnější Evropy podrobil mocný antický Řím. Na konci čtvrtého století našeho letopočtu, při rozpadu Říma na dvě části, Černá Hora připadla té části východní (zvláště po úpadku Západu).
Po stěhování národů se na zdejším území začali osidlovat Slované. Prvním pro dějiny známým černohorským knížetem byl Petar I. (tehdy šlo o stát Duklja – vazalské knížectví pod vládou Byzance). V jedenáctém století se knížectví podařilo osamostatnit a dokonce se stalo královstvím, které historie zná pod názvem Zeta. Ta se díky de facto občanským válkám (nešťastné kmenové dělení a krevní msty) stala ve století dvanáctém součástí Srbska, ale kolem poloviny století čtrnáctého se zase osamostatnila. Ale chaotické zmatky ve vnitřní politice nepomáhaly nějak mocnému rozvoji Černé Hory. V bitvě na Kosově Poli se postavilo proti Turecku, ale tato koalice byla poražena. Samotná Černá Hora byla ale pro Osmanské Turky příliš tvrdým a nestravitelným kouskem. Místní občané se stejně dobře věnovali vybíjení Turků jako bojům mezi sebou a vysoké hory nebyly přístupné pro jednoduché invaze. Na konci patnáctého století sice byla Černá Hora dobyta Turky (navíc ještě do zdejší situace zasahovaly mocné Benátky), ale ti území neměli pod plnou kontrolou a museli se smířit s jistou autonomií (po jednom z povstání dokonce získala takovou úroveň, že do Černé Hory směl vstoupit jen ten Turek, který měl povolení sultána).
Na konci sedmnáctého století historie zaznamenala další hrdinský výstup nepokořených Černohorců, kteří se rozhodli úplně osamostatnit (přesněji přijmout, dnes bychom řekli virtuální, nadvládu Benátek). A následující dvě staletí byla ve jménu bojů s Osmanskou říší, která s tímto názorem nepříliš souhlasila. Ale nebylo jí to příliš platné, plnou kontrolu nezískala nikdy a v roce 1878 byla na mezinárodním kongresu v Berlíně (ku podivu po další vyhráné válce s Tureckem – do které tehdy zasahovalo i Rusko) uznána nezávislost Černé Hory a ta se stala tehdy 27 nezávislým státem na světě a svou vládu rozšířila nejen na nepřístupná horská údolí, ale také na pobřeží. V první světové se Černá Hora postavila na stranu Srbska a nějaký čas byla okupována Rakousko-Uherskými silami. Po válce zde pro dějiny vznikl další nový stát neboli spojené království Srbska, Chorvatska a Černé Hory, které se později stalo královstvím Jugoslávie a později ji historie zná jako jednu z republik socialistického státu o stejném názvu. Po rozpadu tohoto státního útvaru ještě nějaký čas Černá Hora byla spojená se Srbskem v jeden stát, ale v roce 2006 po nepříliš výrazné ale přes to výhře sil prosazujících nezávislost, také tu nezávislost Černá Hora vyhlásila a nyní historií znovu kráčí jako samostatný stát.