Stručná historie Tuniska


Nejstarší stopy lidské přítomnosti v Tunisku pochází ještě z doby kamenné – z přibližně kolem roku 500 tisíc před naším letopočtem, kdy Sahara byla ještě zelená.

 Féničané, Kartaginci, Římané

12. století p. n. l. byla založena první známá fénická obchodní stanice v Tunisku – Utika, byla to součást fénické expanze do středomoří.
814 p. n. l. bylo založeno Kartágo. Podle legendy založitelkou byla Elissa dcera krále fénického města Týru.
5. století p. n. l. rychlá expanze Kartága i do vnitrozemí, počet obyvatel se odhaduje na něco kolem 400 tisíc, co z Kartága činí největší a nejbohatší město u Středozemního moře.
508-348 p. n. l. různá spojenectví Kartága s Římem proti řecké expanzi na Sicílii.
264-241 p. n. l. první punská válka. Řím a Kartágo měly více méně vyrovnané síly. Efektem byla ztráta Sicílie, Sardinie a Korsiky, ale zároveň zisk bohatého na zlato jihu Španělska.
218-201 p. n. l. druhá punská válka. Hannibal sice překročí Alpy, poráží Římany a seje hrůzu v Itálii, ale z nepochopitelných důvodů nezničí Řím a později i částečně díky diplomaticko-vojenským úspěchům Říma je donucen vycouvat zpět do Afriky, kde na Kartágo zaútočili Numiďané. Tam vyčerpané a oslabené mnoha lety bojů vojska Kartága podlehla v bitvě u Zamy a moc Kartága ve Středomoří byla úplně zlomena, jak vojenskými ztrátami tak ničícími podmínkami Říma.
149-146 p. n. l. třetí punská válka. To bylo jen dobytí vojensky slabého Kartága, s cílem definitivní likvidace obchodního konkurenta a získání jeho území. Po této válce dějiny již neznají ještě před nedávnem mocné Kartágo
146 p. n. l.-439 n. l. římská vláda a dobývání dříve numidských území. Nová výstavba Kartága a dalších měst. Oblast byla osidlována hlavně římskými veterány, kteří se věnovali zemědělství a bývalé Kartágo bylo pro Řím důležitou obilnicí a zdrojem oliv a vína, patřilo znovu k nejdůležitějším centrům Středozemního moře a později bylo i sídlem biskupa.

Vandalové a byzantské období

439 germánští Vandalové vedení Gensericem dobývají Kartágo a zakládají na severu Afriky svoji říši.
455 vrchol Vandalské říše a dobytí a spálení Říma – od té doby se začalo používat slovo vandal.
533 v severní Africe přistál byzantský vojevůdce Belisarius a se svojí pětitisícovou armádou zlikvidoval zmítané vnitřními spory vandalské království.
533-648 okolí Kartága se vrací zpět do historie Říma a patří jeho východnímu dědici, ale vlivy Byzance sahají de facto jen pár kilometrů od pobřeží.

Arabové, Piráti, Turci

649 první pokusy o expanzi islámu na území dnešního Tuniska.
670 velitel arabských vojsk Umajjovců Okba Ibn Hafi dobyl veškerá území dříve patříci Byzanci.
800-909 dynastie Aghlabovců (odtrhla se jako samostatný emirát) se úspěšně sžila s místním obyvatelstvem, nastoupil rozvoj řemesel, zemědělství a stavebnictví, často také nazývaný zlatým věkem.
909-973 období panování Fatimidů, ačkoliv během něho docházelo ke krvavým povstáním, tak řemesla a obchod stále kvetly.
973-1159 vláda berberských Ziridů (kterým vládu na začátku postoupili Fatimidé), postupný úpadek kultury a ekonomiky na území Tuniska.
1160-1574 Tunisko se stává součástí panství Almohadů a Hafsovců, znovu nastává rozvoj hospodářství a kultury.
16. století v šestnáctém století získávají některá pobřežní místa piráti podporovaní osmanským Tureckem, jedna z nejslavnějších základen je ostrov Djerba. O Tunisko se Turci přetahují se Španělskem.
1574 Tunisko se stává součástí Turecka.
17-19. století je Tunisko pod nadvládou Turecka, moc drží bejové z dynastie Huseinů, kteří vládnou čím dál tím více nezávisle, ale formálně uznávají vládu Istanbulu. Až do roku 1815 Tunisko kvete v Tunisku pirátství a je podporováno vládnoucí třídou.  Později se Tunisko stává čím dál tím více závislé na Evropě a hlavně na Francii, která je pro ně zdrojem půjček a vynucuje na bejích reformy.

Francouzský protektorát

1881 francouzská vojska okupují Tunisko a tvoří z něj svůj protektorát. Údajným důvodem pro to byly nesplácené půjčky.  Bej zasedal oficiálně na trůně, ale vláda ve skutečnosti byla v Paříži.
1907 vznik první odbojových skupin “Mladí Tunisané”.
1920 Habib Bourghiba zakládá stranu Destour (ústava) a časopis “L’Action Tunisienne”
1938 zatčení Bourgiby neboť jeho nová strana již otevřeně prosazovala tuniskou nezávislost.
1942-1943 italská vojska Mussoliniho okupují Tunisko, ale jsou z něho vyhnáni Spojenci. Po válce je obnoven francouzský protektorát.
1952-1954 povstání proti francouzské nadvládě vedené Bourgibou z egyptského exilu.
1955 Francie dává Tunisku širokou autonomii.

Vznik nezávislého Tuniska

1956 Tunisko získává nezávislost 20. března a stává se konstituční monarchií, v čele které stojí bej.
1957 bej byl svržen a 25. července se Tunisko stává republikou, jeho prvním prezidentem se stává Habíb Bourghiba

2011 svržen po masivních občanských protestech nástupce Bourgiby Ben Ali a země se vydává na novou cestu, údajně demokratickým směrem

2,610 x přečteno

Tags:


Comments are closed.