Stručná historie Holandska

Na úvod proč zde není není nadpis historie Nizozemska – jde o to, že většinou v historickém kontextu se mluvilo právě o Holandsku. Území dnešního Nizozemska bylo před naším letopočtem osídleno germánskými kmeny. Ty byly mírně ovlivňovány Římskou říší a po jejím pádu se staly součástí říše Francké a následně její Východofrancké části.

Po roce tisíc zde začaly vznikat různá de facto samostatná panství – hrabství, knížectví či biskupství. Byly to například Holland (zde je jasně vidět kořeny slova Holandsko), Brabant, Flandry, Zeeland či Geldern a Utrecht. V roce 1270 v době vzniku hráze na řece Amstel dějiny začínají znát také dnešní hlavní město Nizozemska neboli Amsterdam, který se stal součástí Hollandu v roce 1317 a během téhož století se z něj stal významný obchodní přístav. V patnáctém století se území dnešního Nizozemska stalo součástí Burgundska a díky středověké sňatkové politice v roce 1477 toto území se dostalo do rukou Habsburků – později se stalo součástí říše jejich španělské větve.

Holandsko, díky svému činorodému obyvatelstvu a zároveň i díky podpoře náboženství, které s nástupem reformace chválilo pracovitost a skromnost jako velkou ctnost, se rychle stávalo velmi vyspělou hospodářsky oblastí. Vládnoucí mu Španělsko bylo pro změnu velmi zaostalé a navíc jako ultrakatolická země měla k libovolné reformaci velmi negativní přístup. Jeho snahy o větší začlenění spojené s náboženským pronásledováním dovedly holanďany k výbuchu  povstání v roce 1566, následující španělský teror vyvolal v roce 1572 další povstání a v roce 1579 byla vyhlášena Utrechtská unie, která v roce 1581 sesadila španělského krále Filipa II., vyhlásila republiku Spojené nizozemské provincie a určila za svého místodržícího Viléma II. Oranžského. Příměří se Španělskem bylo vyhlášeno v roce 1609, ale v roce 1621 vybuchla další válka s bývalými pány, kterou ukončil až konec třicetileté války, kdy Španělsko uznalo nezávislost Holandska a také jeho kolonie jak ve Východní, tak v západní Indii.

V sedmnáctém století bylo Holandsko jednou z největších, ne li největší obchodní a námořní mocností v Evropě (Amsterdam se stal i centrem peněžnictví a mezinárodního obchodu a země přitahuje nejen peníze, ale také vědu a umění), následné válečné konflikty s Anglií a Francií (a přeci jen slabá z obranného hlediska poloha mateřských provincií) způsobují jistý ústup z velmocenské pozice. V době francouzské revoluce zde vzniká Batávská republika, kterou později nahrazuje Nizozemské království, v jehož čele stanul Napoleonův bratr Ludvík a to je později na několik let začleněno do Francie. Po Napoleonově porážce zde vzniká Spojené království nizozemské, které zahrnuje jak území dnešního Nizozemska, tak dnešní Belgii a Lucembursko. Spojené království ale nevydrželo dlouho spojené, v roce 1830 se odtrhly jižní provincie a tím vznikla Belgie a v roce 1890 skončila i personální unie, která spojovala Holandsko a Lucembursko. V devatenáctém století bylo Nizozemsko velmi významnou koloniální mocností, kterému například patřilo mnohem lidnatější území dnešní Indonésie.

Během první světové se podařilo Holandsku udržet nezávislost, toto štěstí ale nemělo již v druhé světové, kdy jeho evropské území bylo okupováno Německem a državy na Dálném východě obsadilo Japonsko. V roce 1945 bylo území Nizozemska osvobozeno, po kapitulaci Japonska byla v Indonésii vyhlášena nezávislost, kterou Nizozemsko uznalo v roce 1949. O rok dříve se Holandsko spojilo celní unií s Belgií a Lucemburskem. V roce 1949 vstoupilo do NATO, v roce 1957 do EHS a v roce 1960 vznikl Benelux. O rok později přenechalo Nizozemsko i východní část ostrovu Nová Guinea Indonésii. V roce 1975 byla přenechána samostatnost i Surinamu (nemalá část populace ale chtěla zůstat součástí Nizozemska, co vedlo k nemalému přesunu Surinamců do Evropy). Od roku 1980 vládne Nizozemsku královna Beatrice. V roce 2002 Holandsko přijalo euro.